Office Space a Logika bytu
Jan Chlup

Jan Chlup představuje v Nau Gallery dvě své poslední kolekce obrazů a videí (Office Space, Logika bytu). Téma, které autor řeší, se promítá přirozeně do všech prací a není potřeba hledat nový kontext a tedy ani nový shrnující název pro výstavu. Tohoto umělce dlouhodobě provází jedna problematika, kterou neustále rozvíjí a otevírá. Jedním z výrazných momentů jeho tvorby je potřeba důkladně zmapovat prostor okolo sebe, zachytit všechny zorné úhly pohledu a vložit je do obrazu či videa. Tato tendence pojmout vše se prvně objevila v sérii „Obraz je málo, video moc“. Princip je dále rozvinut v kolekci „Memory work“ (zde se Chlup zabývá pamětí, skládá obrazy z prostorů minulosti, ze slévajících se útržků vlastní paměti) a rozvíjí se i v následujících kolekcích, které jsou na výstavě představeny.

Jan Chlup si záměrně vybírá prostředí, které je buď důvěrně známé, nebo naopak naprosto neosobní, což se týká kolekce Office Space. Intenzivně s určitou dávkou obsese zkoumá naprosto všední „nezajímavé“ prostředí kancelářské budovy. Vytváří systém nebo záznam na obraze, kde jednotlivé výjevy rozfázuje do pravidelné mřížky. Celý prostor se pak rozbalí v ploše a vyjeví se celek, který ozřejmí všechny možnosti pohybu vidění. Výjevy se opakují, jako bychom se plynule otáčeli a dívali se okolo sebe. Díky stereotypu a monotónnosti kancelářských prostor jsou výjevy velice podobné a prvek času se tím v podstatě maže, nevíme v jaké časové rovině (i přesto, že zde jsou zachyceny) se nacházíme. Princip opakování, zjednodušení prostoru, přesnost a řád vede Chlupa až ke geometrické abstrakci. Je zde zřejmá a záměrná podobnost s rutinní automatickou kancelářskou prací. K tomuto cyklu patří také minutové video, na kterém sledujeme „nezáživný“ pohyb v kanceláři. Vnímáme opět téma stereotypu, stejnosti, bezčasí a slévání výjevů, ale díky Chlupově specifické animaci se stává nudný výjev zábavným, živým. Jakoby se autor snažil postihnout všechnu proměnlivost, každý pohyb vzduchu.

Systém, který Chlup aplikoval na většinu svých posledních prací a který se vyznačuje pravidelností a geometrickým uspořádáním, se snaží v cyklu Logika bytu dále rozvinout. Opět se jedná o analýzu prostoru kolem sebe, ale tady jde o subjektivní pohled na prostředí domova jako obývaného prostoru, ve kterém žiji. Přesto, že prostředí domova a kanceláře pojí prvek každodennosti, se od sebe jejich pojetí liší. Při zobrazení domova se Chlup snaží vyjádřit vlastní pocit z místa. Na rozdíl od pravidelné mřížky sem vkládá emotivní složku skrze věc či objekt (sešit, spirála), jehož silueta vyjadřuje osobní prožitek z místnosti.Pracovní pokoj je pojatý jako spirála vyjadřující pocit zamotávání se do sebe, zavíjení a uzavření v prostoru a čase. Chlup zde vychází z vlastní zkušenosti pohybu v místnosti. Pravidelná mřížka je na základě subjektivního prožitku deformována, ztrácí se plynulost. Naopak zde ale vyniká detailnější, kresebné zpracování prostoru způsobené blízkostí, malbou přímo na místě. Kromě vnějšího pohledu, je tady zmapován i pohled vnitřní. Na videu z této série vidíme prostor projektovaný na otáčející se stránky. Chlup zde navazuje na obraz se sešitem a rozvíjí jeho sdělení. Na obrazech Jana Chlupa se objevují prázdná nenašepsovaná místa, na kterých stéká barva. Prvek stékání může být chápán jako časová neurčitost mezi výjevy, které vyjadřují stabilní dispozici.

Zajímavé je ohlédnutí se po spojitosti s jinými umělci, kteří ve svých dílech používají podobné principy. Jde totiž převážně o práci s médiem dokumentární fotografie. Už ve 30. letech prováděl Walker Evans snímky fasád budov s plakáty, ve kterých chyběl „lidský obsah“. Dále můžeme zmínit Eda Ruschu a jeho fotografické knihy z 60. Let, jako např.„Dvacet šest benzinových stanic“ nebo „Každá budova na Sunset Strip“. Rusha fotografoval naprosto bez emocí opuštěná místa vyjadřující anonymní nicotu, která shrnul do jednoho celku, knihy. Jasnou podobnost můžeme vidět také v práci manželů Becherových, kteří systematicky a až obsesivně zaznamenávali „všední“ architekturu (industriální stavby či běžné rodinné domy). Konkrétní objekt někdy fotografovali ze všech úhlů pohledu ve snaze postihnout vše, celou podobu. Podobný princip užila na interiéru jejich žačka Candida Höfer a některé její snímky jsou Chlupovým obrazům vizuálně velice podobné. Jan Chlup ale užívá médium malby. Dává mu větší svobodu a možnost postihnout všechny vztahy a vyjádřit plynulé přechody v prostoru.

Alžběta Cibulková