Dostaneš co uneseš
Veronika Vlková a Jan Šrámek

Na dotaz malého asi šestiletého chlapce jménem Flo: jak to, že nikdy nemáš nový klobouk? odpoví „náš“ umělec: „Ale ano, měním si je! Ten, který zrovna mám na sobě, nosím asi půl roku. Zhruba po dvou letech je obnošený, propotí se, promastí, je opravdu hnusný, no a pak si vezmu nový – ale vždycky ten samý model! Staré klobouky prodávám, někdy na nich ještě něco dodělám, odstřihnu kus z krempy, udělám inspirativní otvor, natřu nahnědo, měl jsem i klobouk posypaný cukrem.“

Výstava Dostaneš, co uneseš navazuje obsahově na výstavu Kouzlo zapomnětlivosti, jejímž tématem byla „rekonstrukce“ události v životě konkrétního umělce. Jednalo se o vytěsňovanou životní etapu válečného pilota havarujícího nad Krymem. Oním letcem byla budoucí ikonická postava německé poválečné umělecké tvorby – Joseph Beuyse – opředený mytologií „mistra i učně“, s aktivně budovanou aurou vlastní tvorby coby estetického a politického spektáklu.

Instalace se odvíjí od volného způsobu uvažování nad scénami, které jsou odvozeny od jednotlivých akvarelů nebo tisků, a poprvé ve společném počinu většinou vycházejí z překreslování existujících předobrazů reality. Sdělení výstavy – baladické vyprávění tajuplného příběhu, ve kterém se mísí atributy mytologického/bezčasého a moderního / současného světa – získává v jistém ohledu ráz antropologické, „národopisné“ studie prostředí Krymu a současně se stává studiem tvorby „přírodního muže“ sociálních plastik Josepha Beuyse.

Veronika Vlková a Jan Šrámek rozvíjejí dialog nad společně zvolenými tématy a motivy. Vzájemná komunikace probíhá mezi formami a detaily uměleckých výstupů jejich individuální tvorby – akvarely a objekty Veroniky Vlkové jsou skladebně kombinované s vektorovou kresebnou zkratkou a animacemi Jana Šrámka.

Osmiletá dívka Lilli se „našeho“ umělce zeptala: „Proč si nikdy svůj klobouk nesundáváš?“, přičemž umělec pohotově zareagoval – „mám si ho sundat?“ (sundal si ho). Dělám to jen pro děti, protože pro děti to má smysl, ostatní mne vyprovokují jen kvůli nějaké pitomosti. Za války jsem byl letcem a měl jsem díky zranění promáčknutou lebku. Od té doby jsem na hlavu trochu citlivý. Nějakou dobu jsem nosil i kšiltovku.“

Martin Mazanec a parafráze citací umělce J.B.